Příprava podkladu úzce souvisí se spolehlivostí celé podlahy. Nevhodná příprava podkladu je nejčastějším zdrojem poruch vznikajících u podlahových konstrukcí. Podlahy je vhodnější provádět až po dokončení omítek. Snadněji se totiž instalují obvodové dilatace. Navíc se omezí pohyb po podlahových vrstvách, a tudíž i zátěž a znečištění, které s sebou nese realizace omítek. Kromě toho nedochází k dalšímu „přinášení“ vlhkosti do prostoru, což by zpomalilo vysychání potěrů. Celý proces pokládky cementové podlahy je díky jejím vlastnostem velmi rychlý a efektivní.
Pochopení podlahových potěrů a jejich typů
Tradičním materiálem je cementový potěr. Obvykle se pokládala a pokládá zavlhlá směs, kterou je třeba na místě důkladně zhutnit. V posledních letech jsou na trhu i lité cementové potěry. Pro lité podlahy se využívají zejména dva typy směsí: anhydritový nebo cementový potěr. Lité podlahy výborně vedou teplo a pomáhají tak zvýšit účinnost podlahového topení a usnadnit jeho regulaci.
Litý potěr lze použít pro stavbu prakticky jakýchkoli podlah ve zděných domech, ale i dřevostavbách. Vhodný je zejména pro podlahy s podlahovým topením vzhledem k jeho tepelně akumulačním schopnostem a malému tepelnému odporu. Oba typy směsí mají vysokou tekutost a absenci pórů, takže vyplní veškeré prostory mezi trubkami či kabely podlahového topení. Díky tomu podlaha výborně rozvádí a akumuluje teplo a podlahové topení se snadněji reguluje.
Typy potěrů dle umístění v konstrukci
-
Potěr spřažený s podkladem: Potěr spřažený s podkladem není samonosnou konstrukcí a kopíruje všechny deformace svého podkladu. Používá se zejména jako vyrovnávací vrstva, nebo pro zlepšení vlastností povrchu podlahy a klade se v tloušťkách cca 10-30 mm. Tyto potěry jsou velmi náročné na provedení, zejména na dosažení požadované soudržnosti s podkladem a ochranu proti ztrátě vlhkosti.
-
Potěr oddělený od podkladu separační vrstvou: Potěr oddělený od podkladu separační vrstvou se používá zejména pokud nelze zajistit soudržnost s podkladem (např. zaolejované staré podklady, nebo podklady s nátěrem), nebo kde chceme vyloučit promítnutí trhlin z podkladu do potěru (v trhlinách nesmí docházet k pohybu ve svislém směru). Tento potěr je ve svislém směru podpírán podkladem a ve vodorovném směru se může deformovat nezávisle na podkladu.
-
Plovoucí potěr: Plovoucí potěr je nejčastějším typem v bytových a občanských stavbách, kvůli nutnosti izolovat prostory v různých podlažích proti přenosu kročejového hluku. Tento potěr působí zcela nezávisle na podkladu podlahy, a to jak ve vodorovném tak i ve svislém směru. Jeho únosnost závisí nejen na tloušťce a mechanických vlastnostech vlastního potěru, ale velmi výrazně také na stlačitelnosti zvukové či tepelné izolace pod potěrem.
Normativní požadavky
Důležitá norma pro podlahové potěry je ČSN EN 13813 „Potěrové materiály a podlahové potěry - Potěrové materiály - Vlastnosti a požadavky“, která byla vydána v roce 2003. S předchozí normou souvisí ČSN EN 13318 „Potěrové materiály a podlahové potěry - Definice“. Požadavky na vlastní konstrukce, tedy vrstvy potěrů zabudovaných do podlahy, uvádí například nová ČSN 74 4505 „Podlahy - Společná ustanovení“.
Příprava podkladu: Základ pro stabilní podlahu
Přípravu podkladu pod potěry však může stavebník zvládnout i sám. Pečlivou přípravou a dodržením níže uvedených požadavků lze zajistit, že výsledný podlahový potěr bude rovnoměrně „podepřen“ a nebude namáhán nerovnoměrnými pohyby podkladu při stlačení nebo sednutí při následném zatížení. Příprava podkladu zahrnuje zjištění rozsahu nerovností a spádu podkladové konstrukce. Tato kontrola je výchozím bodem pro určení vhodné technologie vyrovnání podlahy - využití sypané směsi, deskových materiálů nebo lité vyrovnávací hmoty.
„Vyrovnávat podklad až pomocí potěru není vhodné, měl by být vždy v co nejkonstantnější tloušťce,“ upozorňuje Daniel Šmíd a doplňuje: „Na tepelně nebo zvukově izolační vrstvy nejsou kladeny tak vysoké nároky, proto je vhodné použít je zároveň jako vyrovnávací vrstvu.“ Lokální nerovnosti podkladní konstrukce o rozsahu cca 2-3 cm se nejčastěji řeší podsypáním pískem. Nevýhodou tohoto řešení je migrace písku při vibracích spojených například s blízkou autodopravou. Velké nerovnosti, především při dorovnávání spádu podlahy, lze řešit pomocí deskové izolace z polystyrénových desek při kombinaci různých tloušťek. Pod tepelně izolačními deskami by neměly zůstávat nevyplněné dutiny. Existence dutin se může projevit zejména vznikem nerovností potěru, případně prasklin v potěru po zatížení.
Vhodnou variantou, která vyrovnávání celkově usnadní, je použití moderních litých vyrovnávacích směsí, tzv. pěnobetonů, které vytváří rovnoměrný a nestlačitelný podklad bez závislosti na nerovnostech podkladu, nebo objemu podlahových rozvodů. Pěnobeton slouží také ke stabilnímu vyplňování meziklenebních prostor, zejména jako náhrada stávajících sypkých směsí nebo při vyrovnávání podkladů po odstranění podlahových krytin. Jde o řešení mimořádně rychlé, čisté a bezodpadové, přitom velmi spolehlivé. Pěnobeton má navíc velmi dobré tepelně izolační vlastnosti (λ = 0,069 W/m.K).
Na nosné podkladové konstrukci s realizovanými rozvody vyplníme mezery mezi jednotlivými kabely a trubkami polystyrenem (EPS 100), případně cementovou litou pěnou. Pokud rekonstruujete starou podlahu a pomocí cementového potěru ji chcete vyrovnat, je potřeba povrch řádně očistit od prachu a volných částic a spravit trhliny v betonové podlaze. Na podkladní konstrukci si zhotovte v požadované úrovni strhávací lišty, s pomocí kterých budete následně rovnat cementový potěr do roviny. Horní hrana strhávací lišty představuje horní hranu desky z potěru.
Volba a instalace izolačních vrstev
Podlaha v celé místnosti musí být pokryta izolační vrstvou - polystyrenem. Tloušťka izolace v obytných místnostech ležících nad nevytápěnými prostorami nebo v přízemí nad základy se doporučuje vrstva polystyrenu o minimální tloušťce 8-10cm. V případě provádění izolace v místnostech nad vytápěnými prostory se doporučuje tloušťka 3-5cm.
Zásadní vliv na dodatečné sedání má kvalita a pevnostní třída zvoleného polystyrenu. Sednutí velkých vrstev izolace u pasivních domů, nebo při použití nekvalitních polystyrenů může dosáhnout až 20 mm. V případě pasivních a nízko-energetických domů s potřebou větší tloušťky tepelných izolací, je proto vhodné volit izolace z tužších materiálů (např. EPS 150, 200). Výrazně se tím dlouhodobé sedání podlahy redukuje. V tomto případě je výhodné použít kombinaci materiálů - část provést tužším nestlačitelným materiálem, část materiálem s vyšší tepelně izolační vlastností.
Tepelná izolace nemá a také neplní funkci akustické - kročejové izolace. Pro dosažení kročejového útlumu se používají speciální materiály, tzv. kročejové izolace. Ty mají vyšší „pružnost“ než tepelné izolace, proto je zásadní pokládat je jen v určité tloušťce. Navíc nadměrná tloušťka izolací zhoršuje akustické vlastnosti stropu (subwoofer efekt). Vrstva kročejové izolace musí být maximálně spojitá.
Při použití kročejové izolace z minerální vlny se v místech dilatací lité podlahy doporučuje položit například dřevovláknité desky (HOBRA), čímž se zamezí „houpání“ potěru v těchto místech. Kraj desky akustické izolace tak bude vlastně opřený. Při potěru na podlahovém vykurovaní je důležité dodržet požadavek na celkovou stlačitelnost podkladových vrstev, která musí být menší ako 5 mm.
V izolačnej vrstve by sa mali viesť aj všetky prípadné inštalačné rozvody (s výnimkou rozvodov systému podlahového vykurovania).
Obvodová dilatace a separační vrstva
Obvodový dilatační pás plní zásadní roli dilatace mezi konstrukcí potěrové desky a zdmi budovy. Trvale zabraňuje praskání a poškozování potěrové desky-podlahy v průběhu provozu podlahového topení. Zároveň plní funkci tepelné izolace, která zamezuje tepelným ztrátám z topné desky přes stěny budovy. Dilatační pás je obvykle měkký obvodový pás - zpěněný polyetylen o síle 8-10mm.
Dilatační pás připevněte po celém obvodu každé místnosti, kde bude instalováno podlahové teplovodní topení. Rohy místnosti se snažte co nejdokonaleji kopírovat. K dilatačnímu pásu je připevněna separační folie, která se volně pokládá na polystyrenovou izolaci pro utěsnění prostoru mezi dilatační obvodovou izolací a polystyrénem.
Okolo stěn a všech konstrukcí, včetně prostupů rozvodů, instalujeme obvodovou dilatační pásku. Tato páska zamezuje vnikání vibrací kročejového hluku do stěn a zároveň umožňuje tepelnou dilataci celé podlahy. Optimální tloušťka obvodové pásky je 5 mm, u podlah s podlahovým vytápěním pak minimálně min. Kotvení okrajových pásek se provádí nejčastěji sponkováním, které je vhodné provést nad úrovní budoucího litého potěru. Výška pásky se volí tak, aby přečnívala nad horní okraj nášlapné vrstvy.
Na poslední vrstvu izolace, dle typu podlahového topení, položte separační, reflexní či izolační fólii. Separační vrstvu nejčastěji tvoří stavební PE fólie. Tato fólie zajišťuje těsnost podlahy vůči protečení litých směsí a zároveň tvoří kluznou vrstvu pod realizovanými potěry. Zvýšením kluznosti podkladu je redukováno kroucení cementových potěrů, které vzniká při nerovnoměrnost smršťování na horním a spodním povrchu. Čím je proto tato vrstva rovnější a hladší, tím lépe.
Fólie slouží k ochraně izolace proti protečení potěrové vody, tvorbě tepelných mostů, zabraňuje šíření tepla či chladu, rovnoměrně roznáší teplo, zpevňuje izolační vrstvu, pomáhá šíření tepla, tvoří teplotní bariéru případně izoluje. Fólie s montážním rastrem pomáhá a usnadňuje při montáži potrubního rozvodu. Na připravený podklad se celoplošne položí deliaca vrstva - separačná fólia. Fólia musí byť položená tak, aby bola dokonale rozprostretá a nevznikali na nej záhyby. Jednotlivé pásy fólie sa zvarujú teplým vzduchom, lepia vodotesnou páskou alebo sa fólia pokladá s dostatočným presahom a poter sa kladie tak, aby sa vlhkosť z čerstvej poterovej vrstvy nedostala pod fóliu.
Na oddělení potěrové desky od svislých konstrukcí a všech vystupujících prvků se použije okrajová dilatační páska s integrovanou fóliou. Přitom se musí dbát na správné založení fólie z okrajového dilatačního pásu pod separační fólii a jejich vzájemné vodotěsné spojení. Separační fólii je nevyhnutné v styku s okrajovou páskou napojit v pravouhlom zalomení bez akéhokoľvek zaoblení. Aj okrajová páska v rohoch miestnosti musí byť zalomená do pravého uhla tak, aby nevznikol oblúk so vzduchovou medzerou. Páska se k stene prichytáva mechanicky (klincami, resp. spinkami) alebo lepením.
Instalace podlahového vytápění
Pokud realizujete podlahové topení, je třeba mít kompletně připravený topný systém. Systémová deska je nejčastěji k vidění v tzv. nopovém provedení, čili v provedení se „špunty“. Ty usnadňují montáž trubek podlahového topení, pomáhají totiž dodržet přesné rozteče mezi trubkami. Na vrstvu tepelného izolantu se položí separačná vrstva, pričom se odporúča použiť špeciálnu separačnú fóliu s výstupkami, vďaka ktorým je možné lepšie zafixovať polohu vykurovacieho systému.
Potrubí se instaluje přímo na položenou folii a je fixováno pomocí příchytek. V případě klasického polystyrenu doporučujeme použití příchytky U80L, kdy tato příchytka je speciálně konstruována pro fixaci potrubí do běžného polystyrenu. Vlastnosti příchytky vykazují jednoduchou instalaci, příchytka perfektně fixuje potrubí na polystyren, potrubí se díky tomu nevytahuje. Vodící fixační lišta je pomocí příchytek nebo samolepu na zadní straně lišty kotvena na vrchní vrstvu izolace pokrytou folií.
Jednotlivé okruhy v místnostech je potřeba instalovat dle předem připraveného plánu uložení potrubí. Potrubí se pokládá jednoduše rozvinováním trubky z cívky nebo vytahováním z odvinovacího zařízení. Potrubí zatlačujte pod pravým úhlem do vodící lišty nebo uchyťte potrubí pomocí fixační příchytky. Požadované ohyby potrubí lze snadno a jednoduše provádět rukou.
Potrubí začněte ukládat od vnější obvodové zdi směrem ke středu místnosti. Nejbližší vzdálenost potrubí od zdi je 15mm. Pokud chcete vytvořit v celé místnosti rozteč potrubí 200mm, tak instalujte potrubí do středu místnosti s roztečí 400mm. Ve středu místnosti potrubí otočte o 180 stupňů a středem vytvořeného prostoru instalujte potrubí zpět. Tímto vytvoříte požadovanou rozteč 200mm v celé místnosti.
Začátek potrubí napojte na rozdělovač. Konec instalovaného potrubí napojte do požadovaného umístění na rozdělovač. Rozdělovače slouží k distribuci a regulaci tepla do jednotlivých místností. Na jeden rozdělovač lze připojit maximálně 10-12 topných okruhů. Před zatlačením potrubí do skříňky trubku pečlivě ohněte do požadovaného tvaru pro připojení na rozdělovač. Přiložte potrubí k příslušnému vývodu na rozdělovači a potrubí zkraťte na požadovanou délku. Konec potrubí vystřeďte a skoste vnitřní hranu pomocí „vyhrdlení potrubí.
046# Instalace teplovodního podlahového vytápění | e4 dům svépomocí
Před kladením potěru je potřebné otestovat vykurovací systém z hlediska těsnosti a funkčnosti. Všechny okruhy podlahového topení musí být po instalaci odzkoušeny z hlediska těsnosti a úniku pomocí tlakové vody. Každý okruh je potřeba pečlivě pomocí tlakové vody naplnit a dokonale odvzdušnit. Tlaková zkouška se provádí ihned po instalaci podlahového topení napojeného na rozdělovače. Doporučený tlak pro zkoušení potrubí Top Heating je 3 až maximálně 6 bar po dobu 24 hodin. Přístroje na měření tlaku vody doporučujeme používat s přesností na 0,1 bar. Zkušební tlak nesmí klesnout o více než 0,1-0,25 bar a nesmí docházet k jakýmkoli netěsnostem. Upozorňujeme na možnou diferenci teplé a studené vody při tlakování. Vykurovací systém musí byť prichytený, aby sa nevyplavil, resp. nadvihol.
Při nanášení lité podlahy či potěru, je nutné udržovat kontrolní tlak neprodyšnosti na úrovni minimálně 3 bar. V průběhu kladení a zrání potěru se musí systém napustit nevykurovaným médiem (běžná teplota 10 až 15 °C) s předepsaným tlakem, aby nedošlo k deformaci rozvodů.
Typy a vlastnosti potěrů
Cementový potěr je směs cementu, písku, kameniva a vody v předepsaném poměru. Smícháním se vytvoří tekutá směs betonu, která se používá především pro vyrovnání podlahové konstrukce. Suchý a zatvrdlý cementový potěr slouží jako podklad pro pokládku dlažby, koberce, vinylu apod., příp. jej lze ponechat přiznaný (například v garáži, sklepě, technické místnosti). Cementový potěr se na stavbách hojně používá pro zhotovení zejména plovoucích podlah. V tom případě se potěr aplikuje na vrstvu akustické izolace a PE separační fólie. Kromě toho se cementové potěry využívají při rekonstrukcích starých podlah a stropů. Lze s ním vyrovnat starou nerovnou betonovou podlahu, nebo ztužit trámový strop s dřevěným záklopem.
Cementový potěr si můžete připravit svépomocí smícháním cementu, písku, štěrku a vody. Poměr složek cementového potěru by měl být optimálně 1:4-6, tedy jedna lopata cementu a 4-6 lopat písku. Počet lopat záleží na tom, jak pevný potěr potřebujete. Voda pro míchání cementového potěru by měla být čistá, nejlépe z vodovodního řadu. Rozhodně nelze použít vodu z přírodního zdroje s velkým obsahem organických látek, které by snižovaly kvalitu cementového potěru. Voda se používá v množství předepsaném na obalu pytlované směsi. Pokud mícháte potěr svépomocí, množství vody musíte umět odhadnout, aby měla směs dobrou konzistenci. Cementový potěr lze namíchat svépomocí z jednotlivých složek v předepsaném poměru, nicméně pokud betonujete na malé ploše, nevyplatí se vám pořizovat cement, písek a štěrk zvlášť. V případě, kdy potřebujete jen malé množství cementového potěru, můžete zakoupit již hotové směsi, které stačí smíchat pouze s vodou v předepsaném množství.
Doporučené složení cementového potěru dle tloušťky
Následující tabulka shrnuje doporučené zrnitosti a poměry pro svépomocnou přípravu cementového potěru:
| Tloušťka potěru | Zrnitost písku (maximální) | Poměr složek (cement : písek : štěrk) |
|---|---|---|
| do 20 mm | 0,7 mm | 1:4:4 nebo 1:2:4 |
| do 40 mm | 4 mm | 1:4-6 (cement : písek) |
Při výběru potěru kromě ceny a zrnitosti vybírejte také podle třídy pevnosti. Ta je udávána označením písmenem C s číslem, které udává pevnost v tlaku cementového potěru v MPa. Pokud naopak potřebujete větší množství cementového potěru a míchání svépomocí tak nepřichází v úvahu, uvažujte o litém cementovém potěru. Litý cementový potěr je obdobného složení, jako ten doma namíchaný, je však obohacený o různé příměsi a přísady zlepšující jeho zpracovatelnost a čerpatelnost.
Kromě vysoké pevnosti a odolnosti vůči deformacím je předností v případě použití anhydritového potěru ANHYMENT® i možnost snížit podlahovou vrstvu až na 3 cm nad rozvody podlahového topení. Proto potom dochází k rychlejšímu průchodu tepla konstrukcí. To v praxi znamená opět rychlejší regulaci vytápění.
Realizace potěru: Od míchání po nivelaci
Provedení nosné podlahové vrstvy, anhydritového nebo cementového potěru, doporučujeme vždy svěřit odborné realizační firmě. A to hlavně z důvodu dostatečných zkušeností s nastavením výšek a dosažení dokonalé roviny. Tedy proto, aby nebylo potřeba dalšího vyrovnávání, které je nákladnější než provedení samotného potěru. Pokládku cementové podlahy lze provádět jako potěr na separační nebo izolační vrstvě nebo jako topný potěr. Provedení pokládky cementové podlahy jako spojovacího potěru je možné za předpokladu rovného, pevného a soudržného podkladu. Pokládka cementové podlahy se může provádět při teplotě podkladu a prostředí od 5°C do 30°C.
Lité potěry se vyrábějí v betonárnách a na stavbu se dopravují v čerstvém stavu autodomíchávači. Litý cementový potěr se na místo určení dodává speciálním aplikačním návěsem. Využití autodomíchávačů oproti mobilním silům je výhodné, protože autodomíchávače jsou nenáročné na místo (nepotřebují manipulační prostor pro plnění a zdvih sila, pouze přístupovou cestu) a nevyžadují připojení ke zdroji vody ani elektřiny.
Kontrola konzistence a čerpání
Před litím směsi do konstrukce se kontroluje konzistence směsi rozlivem. Zkoušku konzistence rozlitím provádí při přejímce zpracovatel směsi, tj. realizační firma. Na požádání ji může provést obsluha výrobcem dodaného čerpadla nebo jiný zástupce výrobce směsi. Optimální rozliv cementové lité směsi se pohybuje na úrovni 22-26 cm pro tloušťku potěru do 8 cm a 20-24 cm pro tloušťku nad 8 cm. Maximální povolený rozliv litého cementového potěru je 28 cm. U anhydritového litého potěru se doporučuje ukládání potěru na hodnotě 24 cm rozlivu (tolerance ±2 cm, max. hodnota 26 cm). Jestliže je ukládána vrstva vyšší než 5 cm, doporučuje se pro dodržení odpovídajících vlastností potěru konzistence do 23 cm rozlivu.
Do konstrukce se litá směs cementového potěru dopravuje mobilními pístovými čerpadly přes násypku autodomíchávače gumovými hadicemi o průměru licí hadice 50 mm. Maximální dopravní vzdálenost pístovým čerpadlem činí 150 m vodorovně nebo 30 m svisle. Směs se lije vždy tak, aby se zamezilo jejímu vniknutí pod separační vrstvu.
Nivelace a vyrovnání povrchu
Výšková úroveň tzv. trojnožek, do jejichž úrovně se potěr později nalévá, se nastaví pomocí hadicové vodováhy nebo laseru. Toto nastavení zajišťuje dokonalou rovinu a rovnoměrnou výškovou úroveň v celé ploše podlahy. Trojnožky se umisťují zpravidla v roztečích 2 m. Výšku, do jaké se potěr lije, nastavený trojnožkami, volíme podle vlastností litého potěru (pevnostní třída v tlaku a v tahu za ohybu), v případě plovoucích potěrů i podle tloušťky a stlačitelnosti izolační vrstvy pod litou podlahou (tepelná izolace a kročejová izolace) a na základě požadavku na celkovou únosnost.
Nalitá plocha se pomocí speciálních nivelačních hrazd zpracovává tzv. vlněním. Účelem vlnění je usnadnit rozlití směsi a vyplnění všech míst a dutin, například v rozích, pod podlahovým topením apod., a dále odvzdušnění nalité směsi v celé její tloušťce. Následně se plocha rozvlní ve druhém, kolmém směru. Při tomto druhém vlnění se hrazda ponořuje zhruba do poloviny tloušťky uložené vrstvy, tedy o něco jemněji. Vlnění se musí provádět bezprostředně po nalití směsi na plochu, dokud je směs maximálně zpracovatelná. Poté namíchaný potěr aplikujte na připravený podklad v předepsané tloušťce a hliníkovou latí srovnejte do roviny. Pomocí ocelového hladítka zahlaďte povrch.
Poter na podlahovom vykurovaní sa kladie v dvoch pracovných etapách. V prvej etape sa položí vrstva poteru do výšky hornej úrovne rozvodov. Po zatuhnutí vrstvy sa položí druhá vrstva poteru hrubá minimálne 45 mm, čo je požadovaná hrúbka krycej vrstvy cementových poterov pri skladbe s podlahovým vykurovaním. Cementový potěr aplikujte pouze v případě, že teplota okolního prostředí je větší jak 5 °C.
Gletování betonu se používá pro vyhlazení povrchu cementového potěru, který již zůstane jako nášlapná vrstva (například v technické místnosti, garáži, skladu, sklepě apod.). Dříve se gletování provádělo ručně, nyní se pro gletování betonu používá elektrická hladička betonu, lidově nazývaná „gleťák“. Gletování se provádí tak, že se na zavadnutý povrch cementového potěru rozpráší malá vrstva prosátého cementu, a poté se jemnými pohyby „zatočí“ pomocí hladítka, nebo strojní hladičky. Vyrovnání povrchu cementového potěru lze realizovat také aplikováním samonivelační stěrky.
Dilatační spáry: Prevence prasklin a kroucení
Nevýhodou při pokládce cementové podlahy je nezbytnost provedení dilatačních spár, které je následně nutné převzít také při pokládce finálních podlahových krytin. Dilatační spáry jsou klíčové z důvodu délkových změn způsobených smršťováním materiálu při vysychání nebo roztahováním při změnách teploty. Se snižující se tloušťkou cementových potěrů a nerovnoměrnosti jejich vysychání se zvyšuje riziko kroucení a vznik prasklin. Příčina kroucení a praskání potěru spočívá v jeho nerovnoměrném smršťování.
Cementový potěr nelze používat na plochy bez dilatačních, tj. smršťovacích, spár. Je tedy nutné rozdělit je na jednotlivé dilatační celky dle technického listu. Dilatované plochy přitom nemají být větší než 40 m2 a poměr stran dilatované plochy nesmí překročit hodnotu 3 : 1. Místa provedení a umístění dilatačních spár by měl navrhovat projektant v rámci realizační dokumentace stavby, jejich umístění pak případně upřesnit přímo na stavbě. U vytápěných potěrů se spáry ve dveřních otvorech a také v zúženích půdorysu provádějí automaticky i v případě anhydritového potěru. Konštrukčné škáry prebiehajú cez stavebnú konštrukciu a bezpodmienečne sa musia realizovať aj vo vrstve poteru v rovnakých miestach a s rovnakou šírkou. Konštrukčná škára prebieha vo vrstve poteru a zabezpečuje voľné a nezávislé pohyby poterových dosiek.
Určitou prevencí je provádění dilatací - rozdělení vznikajícího napětí do menších celků pomocí smršťovacích spár. V tomto případě naříznutím potěru do cca 1/3 jeho tloušťky. Tvorbou smršťovacích spár, tj. nařezáním, jednotlivých polí na menší části (ideálně 5 x 5 m) se rozloží vznikající tahové napětí v potěru. Jedná se vlastně o řízené vytvoření prasklin. Smršťovací spáry se provádějí pouze u cementových potěrů, a to proříznutím (oslabením) do cca 1/3 tloušťky, kde tak dojde ke vzniku praskliny.
Dilatace se provádějí systémovými prvky (lišty) nebo vložením okrajové pásky k např. plastovému L profilu. Tyto prvky umožňují teplotní dilataci - roztahování potěru vlivem podlahového topení, nebo při oslunění. Při realizaci potěru se musí dodržovat požadavky na dilatování potěrové desky a tvorbu škár. Okrajové, konstrukční a pohybové škáry třeba připravit před kladením potěru, smršťovací a pracovní škáry se realizují v průběhu kladení.
Ošetřování a vysychání potěru
Cementový potěr zraje minimálně 28 dní. Za tuto dobu by měl potěr dosáhnout deklarovaných fyzikálních vlastností (zejména pevnost v tlaku), měl by být únosný a rozměrově stálý. I přesto však může být cementový potěr vlhký, a tudíž nepřipravený pro pokládku podlahové krytiny.
Pro omezení smrštění z vysychání a vzniku trhlin je u cementových potěrů nutné ihned po znivelování jejich povrch ošetřit ochranným postřikem, který je součástí dodávky lité směsi. Potěr je třeba první tři dny po položení chránit před průvanem i přímým slunečním zářením a prudkou změnou teplot. Potěr se musí během prvních 48 hodin po realizaci udržovat ve vlhkém stavu (překrytí fólií, nastýlání rohoží apod.), chránit před průvanem, slunečním zářením nebo rychlým vysycháním.
Od třetího dne se doporučuje intenzivní větrání místnosti nárazovým větráním alespoň pětkrát denně po nejméně 10 minut. Při otevřených oknech a dveřích přitom třeba chránit potěr před dešťovou vodou. Při vysychání je také potřebné zohlednit tloušťku potěru. V místech s větší tloušťkou se musí počítat s delším časem vysychání - dvojnásobná tloušťka potěru může čas vysychání prodloužit na dvoj- až trojnásobek. Na vysychajícím potěru by se neměly skladovat žádné předměty, které brání jeho rovnoměrnému vysychání.
Dokonalost vyschnutí potěru je možné ověřit přiložením paronepropustné fólie s rozměry přibližně 50 x 50 cm na jeho povrch. Okraje fólie se utěsní páskou. Pokud se během 24 hodin nevyskytnou pod fólií žádné stopy vlhkosti, je možné potěr považovat za dostatečně vyschnutý. Tato zkouška je však pouze informativní. V případě, že se nedá zabezpečit dostatečné větrání přirozeným způsobem, mohou se při zavřených oknech a dveřích použít průmyslové stavební sušiče (upravují relativní vlhkost vzduchu na přibližně 5 %). Voda, která v nich během provozu zkondenzuje, se musí neustále odvádět ven z místnosti, aby nedocházelo k opětovnému zvlhčování vnitřního prostředí. Během vysoušení tímto způsobem je také dobré měnit polohu sušičů tak, aby nevznikly v místnosti ostrovy s lokálně vyšší vlhkostí potěru. Při vysoušení by se neměly používat zařízení s otevřeným ohněm (olejové, plynové, koksové apod.), neboť při spalování produkují vyšší množství vodných par.
Spustit provoz podlahového kúření při cementových potěrech lze po 21 dnech od realizace potěru. Spuštění by mělo probíhat podle instrukcí výrobce vykurovacího systému a stavbyvedoucí musí o něm vést záznamy v stavebním denníku, resp. ve formuláři dodavatele vykurovacího systému. Pokud výrobce systému podlahového vykurovania neuvádza inak, je potrebné podlahové vykurovanie uviesť do prevádzky po 21 dňoch s teplotou 25 °C počas troch dní. Dále se v průběhu čtyř dní dosáhne maximální provozní teplota, která nikdy nesmí překročit 55 °C. V případě, že se neobjeví žádné nedostatky, resp. poruchy, je možné systém postupně ochladit na teplotu 18 °C.
Kontrola kvality a zkoušení potěru
Pro plovoucí potěry je rozhodujícím parametrem popisujícím mechanické vlastnosti pevnost v tahu za ohybu. Tu lze zkoušet podle ČSN EN 13892-2 „Zkušební metody potěrových materiálů - Část 2: Stanovení pevnosti v tahu za ohybu a pevnosti v tlaku“ pouze na zkušebních tělesech, obvykle trámečcích 40 × 40 × 160 mm, buď vyrobených do forem při pokládce potěru, nebo odebraných přímo z vrstvy potěru. Ty se pak ve zkušebním lisu zlomí a na zlomcích je možno stanovit i pevnost v tlaku. Touto metodou zjistíme přímo parametr, který je obvykle pro potěr předepsán, a zároveň o výsledku zkoušky rozhodují i partie uprostřed tloušťky a u spodního líce vrstvy potěru, kde bývají často skryté vady.
Alternativní použitelnou metodou je stanovení pevnosti v tahu povrchových vrstev. Při této zkoušce se na povrch hodnocené vrstvy přilepí odtrhový terč (kruhový o průměru 50 mm, nebo čtvercový o hraně 50 mm), potěr se okolo terče nařízne a pomocí speciálního přístroje se terč odtrhne. Jedná se o pevnost v prostém tahu, o jejíž velikosti rozhodují zejména vlastnosti povrchu vrstvy potěru. Pro hodnocení vlastního potěru je třeba zkušební terč nalepit na pečlivě obroušený povrch. Podle dlouhodobých zkušeností je u betonu pevnost v prostém tahu přibližně na úrovni ½ pevnosti v tahu za ohybu. Zkoušku lze využít i pro kontrolu předúpravy povrchu, zda povrch umožňuje dostatečné ukotvení následných vrstev. Pro podlahové potěry větších tlouštěk (cca nad 70 mm) lze využít i běžné zkušební metody pro hodnocení pevnosti v tlaku betonu.
Prakticky vždy je před pokládkou následných vrstev kontrolována vlhkost potěru. Normový postup, tzv. gravimetrická metoda, je definován v ČSN EN ISO 12570 „Tepelně vlhkostní chování stavebních materiálů a výrobků - Stanovení vlhkosti sušením při zvýšené teplotě“. Tato metoda vychází přímo z definice vlhkosti materiálu, což je poměr hmotnosti vlhkosti obsažené v materiálu a vysušeného materiálu. Zde je třeba upozornit na teplotu sušení vzorku, která je standardně 105 °C, avšak pro materiály na bázi sádry (např. anhydrit) pouze 40 °C. Při vyšších teplotách u nich totiž dochází k uvolňování značného množství tzv.
V podlahářské praxi se dobře osvědčila i tzv. metoda CM. Při této metodě se v uzavřené nádobě, obsahující vzorek zkoušeného materiálu, rozbije kapsle s karbidem vápníku. Jeho reakcí s vodou vzniká acetylen, jehož tlak ve zkušební nádobě se měří. Kromě těchto dvou metod se lze setkat s použitím metod založených na měření elektrických veličin (vodivost, kapacita apod.). Tyto metody byly většinou primárně vyvinuty pro měření vlhkosti dřeva. Při měření vlhkosti silikátových materiálů se však naráží na problém převodního vztahu měřené veličiny na vlhkost, protože ten je velmi významně ovlivněn vlastnostmi struktury sledovaného materiálu, například množstvím cementu, typem a velikostí kameniva apod.
Pro pokládku následných vrstev jsou důležité parametry rovinnosti povrchu. Dle terminologie ČSN 74 4505 je jedná buď o celkovou rovinnost povrchu, což jsou odchylky skutečně provedeného povrchu od předepsané roviny, nebo o místní rovinnost povrchu, což jsou jednak odchylky od rovné úsečky reprezentované dvoumetrovou latí a jednak rozdíly ve výškové úrovni hran ve spárách. Celková rovinnost povrchu se měří geodeticky a je důležitá pro zajištění návaznosti povrchu podlahy na sousední prvky, jako prahy dveří, podlahy v sousedních místnostech apod. Naproti tomu místní rovinnost je u nášlapné vrstvy důležitá pro bezproblémový provoz na podlaze. Měří se pomocí dvoumetrové latě a posuvného měřítka.
Možné poruchy a jejich opravy
Zkušenosti z realizací a z posudků vzniklých vad a poruch přesvědčují o opaku. Poruchy, či vady, podlah jsou často zarážející svou relativní jednoduchostí, kdy vztah mezi příčinou a následkem je zřejmý. Přesto se i s takovými problémy můžeme na stavbách setkat v relativně velké míře a opakovaně. Dodatečné zjišťování příčin a řešení oprav pak stojí velké úsilí a zbytečně vynaložené prostředky.
Ne vždy musí dojít při smršťování ke vzniku prasklin (překročení meze pevnosti), ale „pouze“ se zvednou rohy, dojde ke kroucení. U posuzované betonové mazaniny došlo k nadzdvižení rohů dilatačních celků, tzv. zkroucení desek. K tomu nejčastěji dochází když horní povrch desky vysychá rychleji, a tudíž se smrští více, než její spodní povrch. Tento jev nastává prakticky vždy, nepřijatelné míry pak dosahuje v případech kdy jsou smršťovací spáry provedeny v příliš velké vzdálenosti, případně sám beton je náchylný k velkému smršťování (například velký obsah vody nebo cementu) a současně nebyl dostatečně intenzivně, nebo dostatečně dlouho ošetřován.
Závady nalezené v rozích místností a v okolí truhlíků pro topná tělesa lze hodnotit jako velmi závažné, protože ukazují, že nosná vrstva podlahy v těchto oblastech není schopna dlouhodobě plnit svou funkci. V místech s nedostatečnou ohybovou tuhostí nosné vrstvy podlahy nelze vyloučit vznik poruch nášlapné vrstvy, tj. vznik trhlin v nášlapné vrstvě, případně oddělování dřevěných pásků v důsledku vzniku trhlin v nosné anhydritové vrstvě. Toto nebezpečí hrozí v rozích místností a v oblastech okolo truhlíků pro topná tělesa. Před pokládáním nášlapné vrstvy bylo třeba obnovit tuhost nosné podlahové desky. Ve všech oblastech je třeba dodržet projektem předepsanou tloušťku anhydritové desky.
V případě, že je jako konečná nášlapná vrstva uvažována měkká krytina (PVC, linoleum) nebo je potřeba na vrstvě potěru realizovat vyrovnávací podlahovou stěrku, je nutné v předstihu vyspravit všechny trhliny ve vrstvě potěru. Okolí trhlin se před jejich opravou důkladně očistí průmyslovým vysavačem. Kolmo na směr trhliny se bruskou na beton nařežou ryhy hluboké jednu třetinu až jednu polovinu tloušťky vrstvy potěru (minimálně 15 mm) a dlouhé minimálně 150 mm ve vzájemné vzdálenosti přibližně 100 mm. Po důkladném očištění se do ryhy štětcem nanese vhodná injektážní hmota (např. na bázi epoxidu) a do zářezu se vloží prut z profilované ocele s průměrem aspoň 3 mm. Zvyšná část trhliny se zaleje tou istou injektážnou hmotou. Při zalievaní se injektážna hmota vlieva do trhliny, až kým ju úplne nezaplní. Trhliny ve vrstvě lehkého betonu široké do 0,6 mm není nutné sanovat. Ak se však vyskytnou trhliny so šírkou viac ako 0,6 mm, odporúča se ich zaliať cementovým mliekom. Šírka trhlín sa zisťuje pomocou šablóny.
Oprava byla provedena vybouráním anhydritové desky v oblastech s nedostatečnou tloušťkou, odstraněním části kročejové a tepelné izolace a novým dolitím anhydritové desky. Pracovní spáry byly vyztuženy pomocí ocelových prutů vložených do vyfrézovaných drážek. Spáry a drážky byly zality epoxidovou pryskyřicí.