Železobetonové vazníky: Historický vývoj, kritické vady a moderní diagnostika

Väzníky predstavujú kľúčový prvok konštrukcie striech, ktorý zabezpečuje stabilitu a nosnosť celého objektu. Či už ide o priemyselné haly, prístrešky alebo rodinné domy, výber správneho typu väzníka je nevyhnutný pre dosiahnutie požadovanej funkčnosti a estetiky stavby. V súčasnosti sú na trhu dostupné rôzne varianty, od pevných oceľových konštrukcií až po moderné drevené systémy. V 60. letech minulého století v bývalém Československu nastal masivní rozvoj prefabrikace, což vedlo k intenzivnímu využití železobetonových konstrukcí, včetně střešních vazníků.

Historie a kritické vady železobetonových vazníků

Studijní a typizační ústav v Praze dostal vládní úkol - nahradit ocelové střešní vazníky železobetonem. V roce 1962 byl vyvinut příhradový železobetonový předepnutý vazník typu SPP 6 18/6 a následně pak jeho modifikace. Tyto vazníky byly navrženy s ambicí přinést efektivní řešení pro zastřešení velkých objektů, nicméně jejich konstrukční specifika a tehdejší technologie vedly k závažným problémům.

Konstrukce vazníku typu SPP 6 18/6 byla tvořena ze tří dílů po 6 metrech s osazenými prostupy pro předpínací výztuž. Na stavbě byl vazník sestaven, předepnut a na závěr měl být ve svislé poloze zainjektován. Mnohdy se to však nepovedlo, zejména v horních částech diagonál. K problémům přispěla i nedostatečná hydroizolace. Bohužel tehdejší živičná hydroizolace nebyla v modifikovaném provedení, kdy by se vyrovnala s tepelnými deformacemi a měla povrchovou úpravu odolnou proti UV záření. Záhy začalo střechou zatékat. Špatná zálivka horní kotevní oblasti navíc vytvořila houbu, která kotevní oblast zásobovala srážkovou vodou. Ta pak vtékala do kabelů v diagonále a nastala koroze. Koroze však nebyla jediným problémem - vazníky trpěly i nerovnoměrným napnutím jednotlivých drátů vlivem neodborného předepnutí.

Na existující problém poukázala havárie ve skladu v roce 2018, kdy tento typ vazníku spadl. Tato událost podtrhla zásadní potřebu systematické diagnostiky a sanace těchto konstrukcí.

Diagnostika a sanace havarijních vazníků

Vazníky v havarijním stavu je proto zásadní vyhledat, určit, jak dlouho ještě vydrží, a vybrané neodkladně řešit. Důkladný průzkum je klíčový pro identifikaci tzv. Achillovy paty vazníku, která se nachází blízko pod úložnou konzolou v horním místě diagonály. Struktura těchto vazníků je v diagonále oslabena ve srovnání s dolním pásem. Zatímco dolní pás vazníku je vyztužen čtyřmi kabely po 12 drátech, v diagonále jsou jen dva kabely na stejný počet drátů. Při oslabení kabelů v diagonále, a to buď korozí, nebo špatným předepnutím, dochází ke koncentrování zatížení na snížený počet oslabených drátů. Dráty se protáhnou až za mez pevnosti a předpínací výztuž tzv. „teče“. Nachází se ve své hlubokotažné oblasti za mezí pevnosti a udržuje si svou stávající únosnost na vrub své deformace. Beton i měkká výztuž již není tlačena, ale tažena. Vazník na předpínací výztuži visí a vše se projeví příčnou trhlinou diagonály pod uložením.

Kromě příčných trhlin se mohou objevit i podélné trhliny. Vzácnější a také méně nebezpečné jsou podélné trhliny souběžné s osou diagonály. Jsou způsobeny korozí a vznikají zatékáním od horní kotevní oblasti až do dolního kotvení. Korozivní zplodiny zvětšují svůj objem až 10x, kdy nakonec odtrhnou minimálně betonovou krycí vrstvu. Moderní diagnostické metody, jako je dronový průzkum, napomáhají spolehlivě diagnostikovat trhliny v diagonále vazníku včetně jejich modifikací. Takto zjištěné poruchy by se měly neodkladně opravit. Ing. Jiří Chalabala se specializuje na diagnostiku vazníků.

Z rozborů, jež jsme realizovali, jednoznačně plyne, že nejekonomičtější a časově nejrychlejší je oprava příhradového vazníku zesílením. Stávající staré předepnutí a kotvení se zachovává v plném rozsahu. Vazník se doplní novým vnějším zesílením vedeným v těsné blízkosti prvků vazníku. I kdyby rez pronikl do veškeré původní předpínací výztuže, nestane se vůbec nic. Nová aktivovaná výztuž bez deformací převezme v plném rozsahu funkci původní. Takovéto zesílení lze realizovat v průběhu několika málo dnů při částečném omezení provozu v hale a bez zásahů do střešní konstrukce. Dodatečné předepnutí obecně dává prostor pro zesílení původních železobetonových konstrukcí. Zvyšuje jejich užitnou funkci a prodlužuje životnost, protože omezuje deformace jen do pružné oblasti materiálu.

Kritická místa v jeřábových halách: Konzoly sloupů

Konzola sloupu vynáší zpravidla nosník jeřábové dráhy. Sloup má již dlouhodobě ve svém návrhu pevnostní rezervu, neboť jeho návrh podléhá kritériu stability. Znamená to, že sloup se sám o sobě vypořádává s vyšším zatížením od nového jeřábu a většího břemene, přičemž slabým článkem se stává konzola sloupu. Stále přežívá představa, že konzola je ohýbaný prvek, ale není. Způsob porušení konzoly publikoval Ing. Martin Horáček již v roce 1962. Nejprve se objevily modré trhliny (I.), ale jako rozhodující byla červená trhlina (II). Konzola je namáhána tlakem na spojnici středu zatížení od nosníku jeřábové dráhy a paty konzoly. Červená prasklina (II.) vzniká příčným tahem kolmo na trhlinu. Pokud červená oblast (zcela vpravo) není vykryta tahovou výztuží, dochází k prasknutí konzoly. Dle Ing. Horáčka je výsledná celková únosnost konzoly dána únosností v patě.

Od začátku prefabrikace v polovině 50. let minulého století až do roku 1986 byly konzoly navrhovány chybně a představují kritické místo většiny jeřábových hal. Představme si tedy halovou konstrukci realizovanou před rokem 1986 s „chybně“ navrženou konzolou, která před statikem nevyhoví současným normám ČSN EN (EC). U stávající konzoly prakticky nezjistíte původní vyztužení.

Zesílení konzoly je proto často nezbytné. Sekvence obrázků ukazuje způsob zesílení konzoly, jež zahrnuje vrtání, osazení předpínacích prvků, předpínání a výsledné zesílení pod kontrolou tenzometru. Konzolu lze tímto způsobem zesílit až 10× bez ohledu na původní vyztužení. Po zesílení je konzola trvale lehce tlačená a příčný tah je přenášen snižováním tlaku. Je známé, že sloup má pevnostní rezervu, a pokud je bez konzoly, je nevyužitý. Nabízí se tedy připnout konzolu novou. Postup je shodný jako při zesilování monolitické konzoly - jen s tím rozdílem, že se konzola předvyrobí jako prefabrikát. Takto připnutá konzola se chová stejně jako konzola monolitická.

Pokud máme zesílenou stávající konzolu, která vynáší původní betonový nosník jeřábové dráhy, ale stále nevyhovuje novému zvýšenému zatížení, nabízí se řešení, aby jeřábový betonový nosník byl dodatečně podepřen minimálně dvojicí trasovaných předpínacích lan. Nové podpory přenesou zatížení blíže ke stávajícím. Navíc působí proti stálému zatížení, které je dáno vlastní tíhou konstrukce. Lze také vytvořit mírné nadvýšení, ale bez rezervy v překonání pevnosti betonu v tahu v horních vláknech nosníku.

Moderní konstrukce střech: Ocelové a dřevěné příhradové vazníky

Priehradové väzníky si nachádzajú v stavebníctve čoraz väčšie uplatnenie, a to prakticky vo všetkých segmentoch. Využiť sa dajú ako pri priemyselných a dopravných stavbách, tak aj bežných rodinných domoch a strešné konštrukcie, ktoré sú z nich vyhotovené, sa vyznačujú jedinečnou kombináciou výhod. Už na prvý pohľad tak konštrukciu z priehradových väzníkov ľahko rozoznáte a odlíšite od ostatných. Priehradový väzník je prefabrikovaný stavebný prvok, pomocou ktorého sa zostavuje rovinný rám charakteristický trojuholníkovou konštrukciou. Rám vytvorený pomocou priehradových väzníkov tvoria obvodové prvky, na ktoré sú napojené vnútorné diagonály zostavené do trojuholníkového tvaru. Z toho čo sme spomenuli prirodzene vyplývajú aj široké možnosti využitia priehradových väzníkov a konštrukcií z nich vyhotovených. Svoj význam majú napríklad pri stavbe mostíkov, lávok pre peších, cestných mostov, ale aj iných nosných konštrukcií. Vďaka priehradovým väzníkom nie je zároveň problém realizovať ani tvarovo zložité konštrukcie, pri ktorých sa vyžaduje vysoká pevnosť.

V zásade si priehradové väzníky ale nachádzajú najväčšie uplatnenie práve pri zastrešovaní priemyselných objektov, skladov, komerčných priestorov a v neposlednom rade aj bežných rodinných domov, bungalovov či rekreačných objektov. V mnohých prípadoch, keď je predmetom výberu spôsob vyhotovenia strešnej konštrukcie, možnosti sa zužujú na klasický viazaný alebo väzníkový krov. Na podklade podrobného statického výpočtu je možné vyrobiť priehradové väzníky na mieru konkrétnej stavbe, pričom takáto výroba je pomerne rýchla. Dodanie prispôsobených väzníkov je potom základným predpokladom aj pre jednoduchšiu a rýchlejšiu montáž. V porovnaní s inými typmi strešných konštrukcií šetríte aj na materiáli, pretože ho bude stačiť menej. Väzníkové krovy umožní pokryť väčšie presahy bez potreby dodatočných podpier. Priehradové väzníky vám pri realizácii krovu umožnia preklenúť rozpony až približne 30 metrov, takže sa môžete spoľahnúť na vysokú variabilitu vnútornej dispozície. Na väzníkový krov je možné zo spodnej strany rovno zapracovať aj podhľady opäť bez potreby montáže dodatočných trámov či podpier. V prípade, že máte záujem o realizáciu strechy so sklonom do 30 stupňov a netúžite po obytnom podkroví, tak práve krov z priehradových väzníkov môže byť pre vás ideálnou voľbou.

Ocelové priehradové konštrukcie

Hlavnou prednosťou nami navrhnutých priehradových konštrukcií je ich využitie pri veľkorozponových halách, ako sú telocvične, tenisové či športové haly, aj v kombinácii so murovanými prvkami. Priehradová konštrukcia sa skladá zo stĺpov a priestorových zváraných väzníkov. Stĺpy sa najčastejšie zvárajú z valcovaných profilov IPE a HEA. Samotný väzník sa skladá z hornej a dolnej pásnice, zvislíc a diagonál. Najčastejšie navrhujeme väzníky, kde spodná a horná pásnica sú z UPE alebo HEA profilov, zvislice a diagonály sú zo štvorhranných trubiek, tzv. jaklov. Veľkosti profilov určuje náš statik podľa rozponu a snehového zaťaženia. Jednotlivé moduly sú prepojené trubkami rôznych veľkostí. Nižšia požiarná odolnosť, max.

Oceľové väzníky sú vyhľadávané najmä pre svoju vysokú odolnosť a únosnosť. Tieto prvky sa často využívajú pri demontáži starších hál. Napríklad, predám oceľové strešné väzníky v počte 5 ks so šírkou 10,6 m a výškou 1,75 m, ktoré boli demontované z haly o vnútorných rozmeroch 10 x 24 m. Pri výbere oceľovej konštrukcie je dôležité sledovať technické parametre: Rozmery: Dĺžka a výška nosníka určujú rozpon, ktorý je možné preklenúť. Stav materiálu: Väzníky môžu mať na sebe hrdzu, ale dôležité je, aby neboli prehnité. Prídavné komponenty: Súčasťou konštrukcií bývajú často zavetravacie rúry alebo vodiace tyče na vázací jeřáb.

Přehled technických parametrů vybraných ocelových vazníků

Dřevěné vazníky jako efektivní řešení

Moderné drevené väzníky sú alternatívou k oceľovým prvkom a sú ideálne pre špecifické typy stavieb. Naša spoločnosť sa špecializuje na výrobu a montáž valbových a väzníkových krovov, ktoré sú ideálne pre rôzne typy stavieb. Predám nové drevené väzníky, ktoré sú vyrobené špecializovanými firmami, pričom ich rozmery, ako napríklad šírka 8 metrov a výška v štíte 1,74 metra, poskytujú vysokú variabilitu pri projektovaní strechy. Výhodou drevených systémov je ich ošetrenie a možnosť individuálnej montáže.

Vazníky a vaznice jsou navrhovány pro konstrukce střech rozlehlých objektů s požadavkem uvolněné vnitřní dispozice jako jsou supermarkety, hypermarkety, skladové a výrobní haly apod. Modulová skladba je navrhována dle požadavků investora od 15 m rozpětí do 30 m. Vazníky se ukládají přímo na sloupy nebo na průvlaky. Tento konstrukční prvek je vhodný k vytváření pultových i sedlových střech. Průřez je volen ve tvaru T. V hlavě vazníku a vaznice lze při výrobě zabudovat spojovací materiál pro uchycení vaznic, či trapézového plechu.

Projektování vazníků s využitím moderního software (FIN 2D)

Pro zajištění stability a bezpečnosti konstrukcí je nezbytné precizní projektování. Moderní software, jako je FIN 2D, umožňuje detailní návrh a posouzení vazníků. Jako příklad si ukážeme, jak navrhnout symetrický dřevěný střešní vazník délky 13 m, sklon střechy 25°. Materiálem je dřevo třídy C24, fošny tloušťky 40 mm. Zatížení krytinou a podhledem 0,2 kN/m, druhá sněhová oblast (1,0 kN/m). Osová vzdálenost vazníků 1 m.

Založení projektu a generování konstrukce

Po spuštění programu FIN 2D se zobrazí úvodní obrazovka. Okno se skládá z pracovní plochy, ovládacího stromečku na levé straně a zadávací tabulky ve spodní části. Na základní obrazovce projektu jsou v zadávací tabulce zobrazovány informace o projektu, které lze vypisovat v záhlaví či zápatí výstupní dokumentace. Stisknutím tlačítka se spustí okno "Informace o projektu", kde můžeme například zadat název či autora projektu. Před začátkem práce můžeme projekt uložit. Použít můžeme například klávesovou zkratku "Ctrl"+"S".

Konstrukci lze v programu zadávat buď postupně po jednotlivých styčnících a dílcích nebo ji lze jednoduše vytvořit pomocí generátoru konstrukcí. Tento postup zvolíme i pro náš projekt. Generování konstrukce probíhá v samostatném okně "Generátor 2D konstrukcí". Objeví se okno generátoru, kde lze vybrat jednu ze základních skupin konstrukcí. Další krok nabízí různé druhy uspořádání výplňových prutů. Okno "Rozměry konstrukce" umožňuje zadání základních rozměrů vazníku. Pokud zadáme číselně sklon, výška vazníku je spočtena automaticky programem. "Počet dílů spodního pásu" určuje, na kolik polí bude dolní pás rozdělen styčníky. Mezi styčníky na horních a dolních pásech lze vkládat přídavné styčníky, ve kterých dochází k přesnému výpočtu vnitřních sil a deformací a které lze využít například pro přidávání osamělých zatížení.

Po zadání rozměrů vazníku musíme zadat průřezy a materiál pro jednotlivé části vazníku. To provedem v následujícím okně "Profily po skupinách". Zde můžeme zadávat profily a materiál zvlášť pro horní a dolní pásy a výplňové pruty (pomocí tlačítek "Profil" v jednotlivých záložkách v horní části okna) nebo společně pro všechny prvky dohromady tlačítkem "Nový profil". Po stisknutí tlačítka "Nový profil" se objeví okno "Zadání profilu". Zde vybereme typ průřezu "Dřevo" (pravý horní roh dialogového okna). Pokud potvrdíme rozměry tlačítkem "OK", objeví se na obrazovce okno s výběrem pevnostní třídy řeziva. Nyní změníme profil pro horní a dolní pásy. Po úpravě průřezů pro horní a dolní pás můžeme ukončit průvodce tlačítkem "Dokonči". Na obrazovce vidíme vygenerovanou konstrukci. K jednotlivým krokům se můžeme zpětně vrátit tlačítky v rámu "Konstrukce", který se nalézá vlevo od pracovní plochy.

Zadávání zatížení a tvorba kombinací

Spodní tabulku nastavíme do režimu "Zatěžovací stavy, zatížení" a začneme zadávat zatěžovací stavy. Nejprve tlačítkem "Vl. tíha" zadáme zatěžovací stav, který bude obsahovat automaticky generované zatížení od vlastní tíhy. Přidání potvrdíme tlačítkem "OK". Na pracovní ploše se ihned zobrazí zatížení od vlastní tíhy vygenerovaná do tohoto zatěžovacího stavu. Dále zadáme zatížení od střešního pláště. Využijeme k tomu tlačítko "Krytina". Dialogové okno "Zatížení krytinou" obsahuje dvě záložky: na první se zadávají vlastnosti zatěžovacího stavu (obdobné jako u vlastní tíhy), druhá umožňuje zadat velikost zatížení od krytiny. Přepneme na druhou záložku, zadáme odpovídající hodnotu a zatěžovací stav vložíme do konstrukce tlačítkem "Přidat". U zatížení sněhem, s ohledem na proměnný charakter zatížení, dialogové okno s vlastnostmi zatěžovacího stavu obsahuje jiné údaje než pro stálé zatěžovací stavy. Na druhé záložce můžeme zadat samostatně velikost zatížení pro levou a pravou stranu. Lze tak zadat i zatěžovací stavy s nerovnoměrným zatížením, které je způsobeno navátím. Jako velikost zatížení lze zadat základní hodnotu získanou ze sněhové mapy, automatický přepočet dle sklonu lze zapnout pomocí nastavení "Přepočítávat". Nejprve zadáme zatěžovací stav s rovnoměrným zatížením 1,0 kN/m na obou polovinách vazníku a vložíme ho do konstrukce tlačítkem "Přidat". Poté můžeme upravit hodnotu s1 na 0,5 kN/m, čímž nám vznikne zatěžovací stav s nerovnoměrným zatížením. Opět ho přidáme do konstrukce. Nakonec prohodíme hodnoty v políčkách s1 a s2, takže dostaneme symetrický zatěžovací stav. Zadané zatěžovací stavy si lze prohlížet a případně upravovat pomocí tabulky v dolní části okna. Pokud je zadání v pořádku, můžeme vytvořenou konstrukci vložit do aplikace FIN 2D tlačítkem "OK". Po vložení vidíme vygenerovanou konstrukci na pracovní ploše programu. Geometrii konstrukce lze dále upravovat v části "Topologie" ovládacího stromečku, zatěžovací stavy a hodnoty zatížení pak v části "Zatížení".

Dalším úkolem je vytvoření kombinací. V programu se zadávají samostatně kombinace pro posouzení mezních stavů únosnosti a použitelnosti. Nejprve vytvoříme kombinace pro mezní stav únosnosti. Automatická tvorba kombinací probíhá v samostatném okně "Generátor kombinací". Okno obsahuje tři tabulky: v první lze sloučit zatěžovací stavy, které mají vždy působit společně, v druhé lze nastavit vzájemné vyloučení některých zatěžovacích stavů v jedné kombinaci a poslední obsahuje seznam proměnných zatěžovacích stavů, které mají být uvažovány jako hlavní. Pro naši úlohu potřebujeme vyloučit vzájemné spolupůsobení zatěžovacích stavů sněhem. Po zavření okna se nám objeví v tabulce nová skupina zatěžovacích stavů. Pokud je zadání kompletní, můžeme kombinace vytvořit tlačítkem "Generuj". V tabulce v dolní části programu se zobrazí seznam vytvořených kombinací. Kombinace lze libovolně upravovat, přidávat či mazat. Stejným způsobem vytvoříme i charakteristické kombinace v části "Kombinace I.řád MSP".

Výpočet a posouzení prutů

Po položky "Výpočet" se zobrazí dialog před výpočtem. Potvrdíme tlačítkem "OK". Poté proběhne výpočet a zobrazí se okno s informacemi o průběhu výpočtu. Po ukončení výpočtu se nám na pracovní ploše zobrazí deformace od kombinace č.1. Program umožňuje velké množství variant nastavení vykreslování, umožňuje ukládat jednotlivé pohledy do správce pohledů, následně je všechny tisknout a mnoho dalších funkcí. V tomto případě ukážeme, jak přepnout vykreslování na obálku momentů. Nejprve v rozbalovacím seznamu přepneme na volbu "MSÚ, obálka komb. V dialogovém okně pomocí tlačítka "Všechny" zvolíme, že obálka se bude dělat ze všech kombinací.

Nyní přistoupíme k posouzení průřezů konstrukce. Nejprve přejdeme do části "Dimenzační prvky" ovládacího stromečku. Na konstrukci máme celkem jedenáct prutů - ty také tvoří jedenáct dimenzačních dílců. Program umožňuje slučovat pruty do dimenzačních dílců a dimenzačních skupin tak, aby bylo posouzení co nejjednodušší a nejrychlejší. Pruty zařazené do dimenzační skupiny se dimenzují jako jeden prut - zatížení je ale samozřejmě uvažováno na všechny pruty. Tento postup je velmi vhodný máme-li například více betonových sloupů, u kterých chceme mít jednotnou výztuž - stačí je zařadit do jedné dimenzační skupiny. V dialogovém okně si můžeme prohlédnou, které dimenzační skupiny program nalezl. Pokud bychom chtěli vytvořit jen některé z nich, lze ve spodní části odškrtnout přepínač "Uvažovat všechny generované prvky" a poté se předají pouze vybrané dimenzační skupiny. Protože směrnice jednotlivých prutů jsou různé, musíme si uvědomit, u kterých dílců by to mohlo dělat potíže - v tomto případě pouze u horního pásu. Jednotlivé pruty pro dimenzování se změnily na pět dimenzačních skupin a jeden dimenzační dílec.

Nyní přejdeme přímo k vlastnímu dimenzování. Do programu se předaly veškeré údaje týkající se geometrie (délka dílce, průřez atd...) i zatížení (průběhy vnitřních sil pro všechny kombinace). Všechny tyto údaje lze překontrolovat v jednotlivých částech ovládacího stromečku. Nyní přistoupíme k posouzení dílců. Principy posuzování si předvedeme na dimenzační skupině "Horní pás". Horní pás je tlačený, proto je nutné zadat parametry vzpěru. Předpokládáme, že vybočení z roviny vazníku bude bráněno latěmi ve vzdálenosti 0,6 m. V okně "Editace úseku vzpěru" lze zadat parametry vzpěru pro vybočení z roviny ("Vzpěr Z") a v rovině ("Vzpěr Y") vazníku. U vybočení z roviny zadáme kloubové uložení konců a základní vzpěrnou délku 0,6 m, pro vybočení v rovině též kloubové uložení a základní vzpěrnou délku 2,4 m. Přejdeme do části "Posouzení" a provedeme výpočet tlačítkem "Počítej". Na pracovní ploše se nám zobrazí průběh využití po dílci a vpravo dole pak podrobný výsledek posouzení v kritickém řezu s nejhorším využitím. Protože maximální využití dílce je velmi malé, můžeme průřez zmenšit. Poté se vrátíme do části "Posouzení" a konstrukci přepočítáme.

Nyní budeme pokračovat prvkem "Dolní pás". Protože dolní pás je tažený, není nutné zadávat parametry vzpěru. Musíme však zadat parametry klopení, neboť u dílců namáhaných kombinací tahu a ohybu by měla být ověřena i příčná a torzní stabilita. V samostatném okně pak zadáme klopnou délku a typ a polohu působícího zatížení. Poté můžeme opět přejít do části "Posouzení" a prvek posoudit. Zbývá posoudit diagonály. Protože vlastnosti diagonál jsou prakticky shodné, lze potřebné výpočtové parametry zadat hromadně. K tomu slouží funkce v části "Hromadná zadání" hlavního menu. I když by stačilo zadat parametry pro výpočet vzpěru pouze pro tlačené prvky, je nejjednodušší údaje přiřadit všem diagonálám. Proto v levé části vybereme prvky D1 až D4. V pravé části zapneme přepínač "Převzít geometrii úseků ze statiky", takže program automaticky použije pro výpočet vzpěrné délky základní délku prvku. Poté již stačí pouze zadat kloubové uložení dílců jak pro směr z tak pro směr y. Následuje zadání vlastností klopení. Diagonály jsou běžně namáhány pouze normálovými silami, takže není nutné je na klopení posuzovat. Díky vlastní tíze se však na diagonálách mohou vyskytnout nepatrné ohybové momenty. Program v těchto případech parametry pro posouzení klopení vyžaduje. V části "Hromadná zadání" hlavního menu vybere položku "Klopení". V levé části opět vybereme všechny diagonály a v pravé části v rozbalovacím seznamu zvolíme "klopení neuvažovat". Nyní již můžeme všechny diagonály posoudit. Diagonála D3 nevyhoví na účinky vzpěru. Navrhneme tedy doprostřed diagonály podélnou výztuhu (kolmo na osu vybočení), která zmenší vzpěrnou délku na polovinu.

Nyní jsou navrženy a posouzeny všechny prvky (dimenzační dílce a skupiny) v konstrukci. Dimenzační modul zavřeme tlačítkem "OK". Program FIN 2D rozpoznal, že některé průřezy byly změněny. Protože došlo ke změnám tuhostí v konstrukci a na některé prvky mohou díky tomu působit jiné vnitřní síly, je nutné konstrukci přepočítat. Program nám tuto možnost sám nabídne. Zvolíme-li variantu "Ne", program zruší výsledky a nastavení z dimenzace a přepne nás do preprocesoru. V případě varianty "Ano" dojde k přepočítání konstrukce. Po ukončení výpočtu program aktualizoval průběhy vnitřních sil a deformací a zrušil výsledky posouzení v dimenzačním modulu. Opět otevřeme dimenzační modul, kde můžeme použít pro posouzení všech prvků funkci "Posuď vše". Tato funkce je dostupná tlačítkem v dolní části ovládacího stromečku. V modulu již nemusíme nic znovu nastavovat, vše je zapamatováno z předchozí činnosti a ukládá se do dat výpočetního programu. Po návratu do programu FIN 2D jsou vyhovující prvky v tabulce označeny zelenou barvou, nevyhovující červenou. V našem případě jsou všechny prvky zelené, tudíž naše konstrukce vyhovuje.

tags: #zelezobetonovy #plnostenny #vaznik